Kocourci - nedělní sálový fotbal Prostějov

Reportáže
Bečka v Seči

Článek k akci v Seči 24.-26.6.2005

Ze startu by bylo dobré říci, že tato akce měla svého kratšího předskokana, svůj nultý ročník. Byla to jednodenní listopadová bečka na stejném místě. Již tato akce napověděla mnohé o tom, čeho je tahle parta, jinak velice seriózních a slušných pánů, schopna.

Nynější barbeque samozřejmě předcházelo dlouhé období příprav, shánění chlaďáku, bečky, jídla, pití a mnohého dalšího.

Dobrá, skočme tedy k samotnému vyvrcholení příprav v pátek 24.6.2005. JÁ (tedy LIBOREK- stručný popis: Nejmenší a nejmladší účastník celé session) jsem byl domluvený kolem půl čtvrté, že pro mě dorazí VLASTA (inteligentní elegán se silným sportovním duchem). A tak se taky stalo. Naložili jsme mé věci do auta (bágl, kazeťák, spacák, karimatku a v neposlední řadě trochu zábavy- petangue). Vyjeli jsme a naše cesta směřovala k SIONKOvi (náš soudní čekatel, právní jistota, kdyby byl nějaký problem, jinak milý mladý muž, ale už je v jeho věku na čase, aby se naučil pít) k obchodu. Tam jsme mimo tohoto účastníka nabrali i pití a jídlo, pár oliv, chipsů a ostatních pochutin. A už nám zbývalo vzít jen jednoho účastníka…ZDENKA (zásadový muž s velkou dávkou hrdosti, je ctí, mít ho za přítele). Po příjezdu do Seče nás nečekalo uvítání s pivem v ruce. Účastníci, kteří přijeli dvě hodiny před námi totiž zapomněli klíče a tak se do chaty dostali až chvíli před námi. Těmito spolehlivými účastníky byli LAĎA (spolehlivý chlapík se šibalským úsměvem a velmi trefnými výroky) a SCHÝZA (moc příjemný chlapík, ohromný pohodář, jaký by neměl chybět v žádné domácnosti…je hodný k dětem, nelíná…). Tak jsme tedy narazili bečku a jak to tak bývá, nikdy to není bez problémů. Takže se musela aparatůra pročistit a problemy s tlakem nás provázeli celý víkend. Nakonec se nám tedy povedlo dostat pivo ven, což je vždy opravdu nádherný okamžik.

Kolem nějaké tak sedmé hodiny dojel na kole poslední páteční očekávaný účastník DOKTOR (jinak taky ŠAMPON, „dochvilný“ příjemný kluk s dobrým platem, který nikdy neskazí žádnou srandu). Ještě jsme měli jednoho hosta, kterým byl soused DAVID, toho se nám zželelo, když sekal trávník a tak jsme ho pozvali na pivo a vyklubal se z něj zajímavý hráč, který s námi hrál karty až do jedné hodiny ranní. No, začněme popořadě. Dělalo se maso, o které se starali Laďa se Sionkem. První várka byla dost neudělaná, ale hladný Sionko ji snědl. Druhá várka už byla lepší. Byla dokola černá, i když uvnitř, ne uplně udělaná, no Sionkovi opět chutnala. Tak jsme jedli celý večer maso, tlačenku občas chipsy (jen Sionko zvládl chipsů asi dva balíčky). Hráli se karty a to jak mariáš (Laďa, Schýza, Zdena, David) tak i zahrádky (Já, Sionko, Vlasta). Tou dobou padla i první ze Zdenových prorockých vět Pánové, tu bečku nevypijem.

Doktor točil pivo, avšak od deseti hodin už spinkal u ohně. Asi o půl dvanácté se přestěhoval dovnitř a usnul na židli. Tak jsem mu šel rozestlat a on stejně usnul jinde, nevděčník. Zahrádky jsme končili kolem půl dvanácté, kdy se Vlasta odplížil na svou oblíbenou americkou vlajku spát. Tak v jednu ráno došlo k velké hádce mezi Davidem a Schýzou, div se nám ti kohouti neporvali. To už byl pro Davida poslední impuls, aby se odebral za svojí těhotnou ženou do své chaty. Asi v půl druhé se odebral ke spánku také Sionko. Zbytek šel spát kolem třetí ranní, což říkám poměrně orientačně. A co se dělo mezi jednou a třetí, to vám taky neřeknu. Seděl sem asi dole a pil pivo, ale víc mě nenapadá.

Ráno jsem se probudil asi v deset. Sešel sem dolů a potkal Sionka, který mě uvítal větou (tohle jen pro silné nátury, nedoporučuji něžnému pohlaví): „Tak už sem se málem dvakrát posral a třikrát poblul, kluci já to nedám, jedu domů“. Zavolal si pro odvoz a už jsme jej neviděli…tedy až na saténové spodky na dně barelu s vodou, které jsme v neděli našli. Vlasťu už jsme taky neviděli, prý odjel kolem deváté. Zbytek vstával tak jako já a jak to má správně být, natočili jsme si pivo a řešili dilema. Co s tím, že v bečce je maximálně deset piv. Řešení bylo nasnadě. Jeli jsme do hospody, Laďa zavolal synovi a ten dovezl bečku…tentokrát štěně. Po asi třech pivech, kafe a česnečce, kdy Doktor zaplatil (se svým platem si to může dovolit) jsme se odebrali zpět na chatu. Už ale bez Doktora, musel domů.

Zůstali jsme tedy tvrdé jádro, tedy Já, Laďa, Schýza a Zdena. Dopili jsme zbytek z bečky, který už nebyl úplně nejlepší a narazili druhou. Hráli se karty, šachy a já odpočíval na karimatce a počítal listy na protější bříze…skončil sem někde u čísla 465, když mě vyrušila krásná vůně blížící se rundy KOCOURKŮ. Měli jsme v chatě ještě asi litr a půl (stejné množství padlo předchozí večer), se kterým se plánovalo počkat na posledního účastníka, reprezentujícího nás na tenise. Poté, co se Zdena zamiloval do skleniček z Rumunska a Laďa do melodie „Tyyy maaaš kukadla, jaaak zrrrcaaadla“ bylo jasné, že nemůže přežít. Asi za hodinu a půl se po KOCOURCÍCH zaprášilo. Poté bylo spoustu času, kdy jsme si užívali nádhernou pohodu, která tam v tu dobu panovala. Povídalo se, někteří tančili u tyče, jiní venku…prostě pohoda.

O čtvrt na devět přijel dlouho očekávaný poslední účastník MICHAL (milý a hodný klučina, kdybych byl ženská, chtěl bych jej za manžela…stejně by to nešlo, už má hodnou a milou ženu). Protože je to starostlivý člověk, tak se ujmul starosti o bečku a natočil si pivo, na které se celý den tešil. Jedno, dvě,… Velký přínos jeho příjezdu spočíval i v tom, že dovezl skvělý a excelentní gulášek, do kterého jsme se všichni s chutí pustili. Další jeho přínos je, že umí dobře uklidňovat výměny názorů, které občas vznikly. Jako třeba, když jsem se snažil dát dohromady historii fotbálků, kterou mi se zaujetím vyprávěl Laďa. Zdenda mu však příliš nevěřil a označil jej za „ikonu nedůvěryhodnosti“, což ho přirozeně lehce namíchlo. Někdy v tuto dobu padlo i druhá Zdendova prorocká věta „Pánové, to štěně nevypijem“.

Do guláše jsme se pustili až na Schýzu, který se nepozorovaně vytratil spát. Pak se sedělo, kecalo o p…, tedy o mnoha podstatných věcech. Po zajímavé výměně názorů se odebral kolem půl jedné spát Laďa, klobouk dolů před jeho výdrží, kterou na této akci předvedl. Já se taky odebral někdy v tuhle dobu spát. Na schodech jsem potkal vyspinkaného Schýzu. Šel vrávoravě dolů za ostatními, vzbudila jej jistě nedostatečná hladina alkoholu v krvi. Já spal asi hodinu a půl a kolem druhé, možná půl třetí sem se probudil, také s chutí na pivečko a šel se podívat dolů. Co jsem viděl mě opravdu překvapilo. Venku hrál nahlas kazeťák, ale hlavně plála asi tří metrová vatra. Schýza se totiž rozhodl založit ohýnek. No, předpokládám, že Laďa tímto přišel tak o 160m2 parket a také o jedny dveře. Klika zůstala až do rána. No, prostě krásný ohýnek. Tančilo se a zpívalo kolem ohně a bylo to krásné uzavření. I když konec byl smutný, mezi čtvrtou a pátou došla totiž i druhá bečka. Tohle a ještě i opět začínající déšť byli jasným impulzem jít spát.

Ráno již bylo ve znamení úklidu a chystání návratu za našimi rodinami, přítelkyněmi, ženami, složenkami, bankovními převody, signálem mobilního telefonu. Prostě za tradičním životem spořádaných slušných lidí.

Byla to krásná akce se spoustou zábavy i odpočinku, stráveného ve společnosti příjemných lidí, karet, alkoholu a také šumícího lesa i plápolajícího ohně.

Závěrem bych ještě na tomto místě rád za všechny účastníky poděkoval Láďovi za umožnění, obětaví přístup při přípravách i za hladký průběh akce. Poděkování si však zaslouží i všichni účastníci, neb každý měl svou funkci a každý ji výborně zvládl.