Kocourci - nedělní sálový fotbal Prostějov

Historie
Kocourkovská historie

Většina institucí i firem si zakládá na své historii. Nemusíme ovšem chodit daleko, ostatně snad každý sportovní klub má svou historii, svůj rok založení, na který je náležitě hrdý. Stejně tak i tento náš sportovní spolek by si měl umět vzpomenout na své počátky. Proto je dobré pár řádků tomuto tématu věnovat, abychom se my, nebo pokračovatelé našich generací, mohli jednou poučit z chyb a samozřejmě zejména z našich. I když poučit se je vždy obtížné, již Albert Einstein řekl: „Děti nepřejímají životní zkušenosti svých rodičů a národy ignorují historii. Špatnými lekcemi se vždycky musí projít znovu”.

Historie sálového fotbalu (Kocourků) je košatá a dá se říct i dlouhá. Z toho plynou potíže při zapsání reálných fakt po uplynulém čase. Průběžně nikdo zodpovědně nedělal zápisky, tak je nutné vyjít z níže navzpominaných dat. Nejlépe pro lepší transparetnost by bylo dobré rozdělit historii něco jako před naším letopočtem - před Kocourky a našeho letopočtu - za Kocourků.

Avšak počátky fotbalových utkání části našich účastníků, dle výše uvedené terminologiepřed Kocourky se datují někam do roku 1998, kdy však byly návštěvy značně neurčité. Hráči se scházeli ve starém víceúčelovém areálu koupaliště Koupelky (tělocvična byla součástí ubytovny na koupališti). Jedním z prvních účastníků byl Vlasťa, který sem chodil hrát s prostějovskými letci (vojáky z povolání), kteří tvořili v tu dobu základ mužstva. Z toho plynula nepravidelnost hraní, několikrát jsme nehráli pro nízký počet sešlo se nás míň než šest. K tomu je ještě nutné přičíst, že dřív se nehrávalo o letních prázdninách a dá se říct, že o všech státních svátcích vůbec. Ale na druhou stranu jsme většinou oprati současnosti hráli 2 hodiny, budiž nám to přičteno k dobru (to byla fíza). Ještě téhož roku, lehce po Vlasťovi sem začal také chodit i Michal, později Laďa a časem Jarda. Hra tehdy samozřejmě ještě zdaleka neměla úroveň dnešních zápasů:-), avšak úroveň se s léty rychle zvyšovala.

Kolem roku 2000 byl poprvé účastníkem Zdena, kterého sem nalákala zvyšující se prestiž zápasů. Od té doby se však ještě mnohé změnilo, o čemž vypovídá i citát samotného Zdendu: „Já jsem začal chodit tenkrát, když ještě dědci mluvili pravdu”. V roce 2001 slyšeli o vzrůstající úrovni další fotbaloví nadšenci a Zdenou byli tak přivedeni bratři Snášelové, Sionko i Švýcar. Příští dva roky byly chudé na výrazné fotbalové a dobrým charakterem naplněné osobnosti (spíše upadala návštěvnost vojáků). Průlom přišel počátkem roku 2003, kdy Sionkem přivedená, vyskytla se zase na nějaký čas jediná posila Liborek.

Tak jak přestávali chodit vojáci a dnešní Kocourci se začali rozrůstat, začali se tvořit určité dvojičky i torjičky, které se doplňovaly podle účasti, ale stále rozdělení nebylo striktní (rozdělení bylo víceméně náhodné) a výsledky se nikde napsaly. Jak již se začaly tvořit dvojičky/trojičky, tím rostly v klubovně spekulace, kdo jak si v sezóně vede, kdo má více vítězství. Tyto debaty nám zabraly většinu času v osvěžovně a zřejmě byly prvotním základem budoucímu vzniku tohoto webu.

V této éře před Kocourky se do osvěžovány chodilo k Jardovi malá hospodička se zahrádkou sousedíci s tělocvičnou a koupalištěm (neměli jsem to daleko:-), že?). V tuto dobu se v hospodě pilo pivínko, jak jinak! A k tomu se pily tzv. „Ubrusy” – které byly řádně zelené, zkrátka pila se Zelená.

Bylo by dobré ještě popsat specifika pravidel v tělocvičně v Koupelkách, aby časem neupadla v zapomnění! Hrálo se i na zadní (kratších) stěnách bez kopání rohů – prostě hodně hokejově. Tělocvična byla o něco menší (užší) než naše stávající cca 1 metr z každé podélné strany. Rozehrávalo se jen pokud se balón dotkl stropu nebo se dostal nad boční dřevěné obložení, které nebylo vyšší 1,5 m. Tělocvična měla své kouzlo. Například pokud se míč dostal na výhřevné těleso, které bylo až vysoko pod stropem. Do výšky vytápění se dalo dostat jen se speciální konstrukcí, která byl součásti jedné z komnat (nářaďoven) tělocvičny. Pro manipulaci s konstrukcí byla nutná asistence všech zúčastněných (bylo moc zajímavé sledovat splupráci při práci ve výšce). Dá se říct, že téměř celá jedna zadní strana tělocvičny byl otevřená, zábranu míči na této straně tvořily jen lavečky. Což pro útočící stranu výhodou určitě nebylo. V tělocvičně se našla spousta zákoutí, záhybů, výstupů, které přímo zaručovaly nějaká těžká zranění. Nějaká se našla, nyní už nevzpomenu na konkrétní, ale musím říct, že na četnost nástrah se jednalo o vyjímky.

Neděle ubíhaly jako voda a o tělocvičnu se začal hlásit její dřívější majitel, který si zajistil navrácení majetku tělocvičny, kterou okamžitě začali využívat boxéři. Z počátku jsme fungovali v tělocvičně paralelně. Tak jak se boxeři v tělocvičně více zabydlovali, tak nám přibývaly starosti s odklízením boxerského materiálu. Posléze boxéři začali pracovat na rekonstrukci tělocvičny a vybudování nového sociálního zařízení, což znamená začátek naše vyhoštění z domácí půdy tělocvičny. Vyhoštění proběhlo během letních prázdnin 2004.

A od tohoto okamžiku začíná největší průlom v dosavadní historie klubu. Podle výše uvedené terminologie za Kocourků, píše se září 2004. Po vyhoštění jsem si začali hledat novou tělocvičnu v blízkosti původní o stejných nebo podobných rozměrech za možná podobnou cenu nájmu. Na konce se nám podařilo tělocvičnu najít, ale od některých požadavků původní byla na hony vzdálená. Naším novým sportovním stánkem se stala bývalá tělocvična OP (nachází se v klidném prostředí mezi Místním nádražím a ZŠ Valenty). Tělocvična je hodně vzdálená od bydliště většiny Kocourků a modly (osvěžovány), ale vše vyřešilo dojíždění autem. Tělocvična je oproti původní o něco širší a má svá specifika, které jsou popsány v záložce Výsledky/pravidla.

V tuto dobu se začaly rýsovat určité týmy, které ještě více vyhrocovaly debaty v osvěžovně, kdo má na svém kontě více výher. To byl základ nového éry Kocourků - vytvoření internetových stránek v květenu 2005 a zrod vůbec kulturního a splečenského dění Kocourků. Stránky začaly plnit nejdřív pouze místo pro zaznamenávání výsledků a sestav. S postupem času se stránky začaly rozrůstat, připojovaly se další rubriky, diskuse a staly se zastřešující součásti klubu. Se vzrůstajícím kulturním životem kocourků vzniká tradice velké jarní a podzimní bečky (první byl uskutečněna v listopadu 2004 u Laďu na chatě). V roce 2005 byla také snad nastavena nová tradice vánočních besídek i s našimi drahými polovičkami (vyšperkována bowlingem a společnou večeří).

Důležitým milníkem historie bylo také to, že 14.8.2005 se poprvé na place potkal táta se svým synem. Tento historicky okamžik, který je také nesmazatelně zapsán do Pamětní knihy se podařil rodinnému tandemu Laďa - Ladík. Ladík se tak stal zatím poslední posilou hrající části kocourků. Další posilou, avšak zatím nehrající, je mladý Vojtíšek, Schýzův syn.

Ještě je potřeba se změnou tělocvičny uvést na pravou míru změnu klubovny/osvěžovány – stal se jí lokal Plzeň na krasické ulici (bývalá prodejna potravin). V naší „nové” Klubovně, Osvěžovně, Modle a nevím co ještě došlo také ke vzniku názvu našeho klubu. Jako třešinku na dortě si v osvěžovně dopřáváme (samozřejmě při vyjímečných příležitostech) kotýlek Zlatého Puchkina. V rámci jednoho večera, kdy se nám sešlo více „vyjímečných příležitostí” (zde je nutné zdůraznit, že čistě náhodou) - někdo vyřkl (asi Laďa) onu posvátnou větu - pokyn k obsluze Osvěžovny: „Dones nám ještě jednou do kola ty Kocourky”. Takto prostě vznikl název našeho klubu. Podle nazvu pití, které si VYJÍMEČNĚ dopřejeme - Zlatého Puschkina = KOCOURKA, protože rádi pijem společně, tak neobjednáváme nikdy jednoho, proto KOCOURCI!

V Osvěžovně sedáváme na tradičních místech, ale při větší návštěvnosti lokálu se stalo, že naše místa byla obsazená. Tato prekérní situace je již od 15.1.2006 vyřešena. Máme každou neděli od 20,30 trvale zarezervován Sky Box v zadu napravo. Tím bude zajištěno, že nebudeme sedávat na „obyčejných místech”, abychom nebyli rozhození, protože jak se říká: „Zvyk je železná košile”. Ke spokojenosti v Osvěžovně již nám stačí jen drobná úprava repertoáru Jukeboxu a zajistit věrnostní a množstevní rabat na Kocourky.

Na konec většinou patří poděkování a to patří zejména našim drahým manželkám a přítelkyním za jejich toleranci k našim fotbalovým hrátkám i občas protaženým schůzím. Je vidět, že u nás nemá své místo to, co řekl William Shakespeare: „Býti dobře oběšen je lepší, než býti špatně ženat”. Dále své poděkování zaslouží i Michal společně s Katkou za starost o internetové stránky a také Laďa, za svoz k zápasům a starost o míč. Doufejme, že nám nadšení do fungování tohoto společenství kocourků vydrží co nejdéle. K tomu je třeba chuť, které mají všichni hodně a abychom všichni zůstali co nejdéle tzv. forever young. Proto si neodpustím ještě jeden citát nakonec: „Stárnout začneme, jakmile rezignujeme na mládí (Winston L. S. Churchill)”.

Zpracování historie kocourků bylo dlouhou a náročnou prací, kterou může Libor potvrdit:-)! Podíl na jejím „písemném” vzniku mají Jana, Libor, Michal a vůbec všichni, co si pokoušeli na něco vzpomenout.

V Prostějově dne 5.1.2006

Cena tělocvičny